Zvuky kouzelných hracích strojků vyloudilo ze svých historických i současných nástrojů množství flašinetářů z Česka, Německa, Rakouska, Švýcarska, Slovenska a Francie a vyvrátili tak zažité představy o flašinetech jako nástrojích nevalné zvukové i technické kvality. Všichni byli oblečeni do dobových kostýmů – tím autentičtěji zněly klasické skladby včetně Mackieho Messera či známé „hašlerky“ Ta naše písnička česká.
Ozvaly se i melodie takzvané vážné hudby či swing včetně slavného jazzového standardu Chatanooga Choo-Choo. „Za peníze koupíte dnes všechno,“ komentoval to flašinetář z Berlína, podle něhož lze děrované papíry z tuhé lepenky, podle nichž nástroj hraje, získat i s novými aranžemi.
„Tradice tohoto fenoménu je dnes udržována díky nepočetné skupině nadšenců z celé Evropy,“ řekl flašinetář Jan Bondra. Flašinet neboli kolovrátek charakterizoval jako mechanický hudební nástroj, kde je hlavním pohonem lidské sádlo a čistý vzduch. Dřevěné hrací strojky jsou opatřeny ruční klikou a vzduchovými píšťalami. Médium, na kterém jsou skladby zaznamenány, je u flašinetu váleček s kolíčky či perforovaný papír.
„Můj flašinet byl vyroben v roce 1930 v Belgii a je zrestaurovaný. Hraje na papírové kartony, takzvané prešpány, v nichž každý otvor představuje notu a její délku. Je tu 36 řad a stejný počet tónů. Má tři rejstříky, takže mohu podobně jako u varhan měnit výšku tónu, barvu a sílu zvuku,“ uvedl Bondra.
Podobné kartony se podle něj používaly do počítacích strojů. „Ty prešpánové tu však existovaly kolem roku 1850 a řídily tkalcovské stavy. V muzeu v Jemnici je jeden z nich stále v provozu,“ dodal.
.jpg)
M.png)
Sekce Kruhu přátel Technického muzea v Brně s názvem „Flašinety a mechanické hrací stroje“ se již poněkolikáté zúčastnila pomyslného „turné“. Hudebníci se svými hracími strojky se sešli nejprve 12. srpna v Praze, odkud pokračovali do Liberce, Pekařova a Brna. Na programu byly jak odborné workshopy, tak i vystoupení a improvizace pro širokou veřejnost.